Jak jsem se stala alternativní eko bio matkou

Vidíš tamtu, tak ona je těhotná … Fakt jo? Jo, ale představ si, ona si povídá s tím miminem v břichu. Fakt? Jo, jako fakt a normálně nahlas! To jsem ji jednou takto potkala v krámu. Dívám se, kdo to mluví a na koho to mluví a ona tam stála sama a povídala si s břichem. Hele, a nemůže být tak trošičku to …? Víš, co myslím. Jo, vím. Ale ne, ona je normální. Asi. Ty, a nebude tak trochu alternativní? Jo, to bude. Takže není normální. Hele, a nebude náhodou i tak trochu eko bio? Asi jo. Pssss! Bacha, už jde!

Třeba to znáte z vlastní zkušenosti. Najednou zjistíte, že jste zařazená do škatulky alternativní eko bio a ani nevíte jak. Vlastně jak víte, ale nevíte proč.

Z ničeho nic alternativní

Tak nějak se to stalo i mně. Nestála jsem o to. Nestála jsem o žádnou nálepku nebo škatulku. O žádné zařazení někam. To, o co jsem stála bylo, abych mohla své dceři nabídnout to nejlepší, co dnešní doba nabízí. Abych ji nezkazila to, s čím sem za námi přišla. Abych ji podporovala. A třeba abychom si rozuměly už od mala a předešly tak zbytečným plačícím obdobím.

To jsem jednoho dne otěhotněla a začala si povídat s tím malým mořským koníčkem v bříšku. Začala jsem mu popisovat všechno, co se děje kolem. A bylo to úplně ale úplně normální. Pro mne. A pro něj.

Postupem času jsem začala přemýšlet nad porodem. Jestli by to nechtělo nějaký předporodní kurz třeba, něco se o tom porodu dozvědět. A tak jsem se začala zajímat o hypnoporod. Ale o hypnoporodu se rozepisuji víc ve svém dalším článku. Co ale zde zmíním je, že pak se odstartovalo mé alternativní těhotenství.

Začala jsem se připravovat na přirozený porod. Přestala jsem poslouchat osvědčené zaručené rady a začala jsem si vyhledávat, co mne zajímalo. A nebo jsem se začala bavit s lidmi o tom, co mě oslovilo. K porodu jsem měla dulu, na kojení laktační poradkyni.

Proč máš laktační poradkyni? Vždyť kojila skoro každá máma a tak jsi se klidně mohla zeptat i mne.

Slyšela jsem celkem často. Bohužel pak až jsem se dozvěděla, jaké problémy s kojením kdekterá „poradkyně“ měla. Ale o tom se už moc nemluví.

Porod – konec alternativ nebo jejich začátek?

Moje alternativní těhotenství opravdu končilo přirozeným porodem, zpracovanou placentou a spoluprácí s laktační poradkyní. Ale tím to neskončilo. Spíš naopak, porodem začalo další alternativní období.

Asi to znáte, na mateřství nás nikdo nepřipravoval. Všechny máme pouze vlastní zkušenost z dob, kdy jsme byly dětmi. A buď pekelný odpor k tomu, jak jsme to měly a nebo jdeme a kopírujeme to léta zaběhlé. Na všechno jsou školy nebo kurzy, ale na mateřství je vakuum. A samozřejmě máme vlastní intuici. Ale tu se musíme nejdříve naučit používat a naslouchat si.

Nový začátek

A tak jsem začala zase hledat. Najednou to bylo kojení nebo příkrmy? Strašák jménem kyčle a předválečný přístup doktorů. Látkovky nebo jednorázovky? BLW nebo kašičky? Znakování nebo komunikační šum? První botky ano nebo ne? A jaké? A co sladkosti? Sůl a párky? Vychovávat nebo nevychovávat? Spát v jedné posteli a nebo postýlka? Dudlík nebo ne dudlík? Ohrádka nebo volnost? Šátkování nebo kočárek? Oblékat nebo otužovat?

A tak dále, a tak dále … Jenže já si vždycky vybrala „špatně“. Přesně tak, jak to většina nedělá. Takže jsem ta alternativní. V obchodě stávám u špatného regálu s jídlem, takže musím být ta bio. Eko nevím, kde se vzalo, protože látkování jsem nezvládla, ale i přesto jsem v té škatulce.

Co je vlastně normální?

Po mnoha letech už je normální chodit s batolaty plavat. Už je normální vaničkování. Po tolika letech! A to ostatní si teprve svou cestu razí. Aby to jednou mohlo být v kolonce … je to normální. Občas mi to přijde jako veliký sud, co se tu s námi valí. Jako balvan, který se předává z generace na generaci. Jde z toho uniknout s nálepkou – alternativní eko bio. Prozatím.

A co bude dál?

Nikdo se pak nemůže divit, že s mým alternativním přístupem ke všemu … jednou musel přijít dotaz … a co bude pak? Jak to bude se školkou, jak to bude se školou? S tím prostředím, kde děti nutíme přizpůsobit se systému. A přitom bychom měli ten systém přizpůsobovat právě dětem. Abychom v nich nepohřbili to, s čím sem za námi přišli. S čím se sem narodili.

Takže je naprosto jasné, že jsem jednoho krásného dne musela dojít do bodu, kdy jsem si prostě řekla … Založím školku. Nejenom pro mé dítě, ale i pro další děti. Další děti těch maminek a tatínků, kteří se v tom nealternativním světě ztrácí úplně stejně jako já.

A pak? Pak určitě přijde na řadu škola. Protože kam s těmi alternativními dětmi.

A jednou, až si to prorazí tu svoji cestu, tak jednou bude naprosto normální, že školku nebo školu tvoří svým dětem právě jejich rodiče. Tak jako v projektu Ostrov pro děti.

A jak to máte vy? Podělte se se svými zkušenostmi ve facebookové komunitě. A nebo zrovna založte školku nebo školu pro vaše děti.